Ešonokrk 2025

V naší škole Adélce pravidelně v září poznáváme - cestujeme. Pokud nevyjíždíme do zahraničí k moři, vyrážíme na několikadenní expedici Ešonokrk. V našem nejvyšším pohoří je krásně a je stále co obdivovat, kam si zajít, co poznávat.

Vyjeli jsme v neděli 7. po obědě naším autobusem. V podvečer jsme se již nacházeli na parkovišti před Velkou Úpou. Čekal nás ještě výstup na samotnou chatu. Asi po 3 km výšlapu, převážně do kopce, jsme se ocitli na loukách Vlašského vrchu. V tu dobu již zapadalo slunce a nám scházelo ještě pár desítek metrů na Pultarku, roubenou chatu, kde jsme pak několik nocí přespávali.

Čas na horách jsme trávili túrami po okolí, kreslením přírody, poznáváním rostlin a hmyzu, stavbou domečků z mechu, klacíků a jiných přírodnin. A také hraním karetních a společenských her, divadla, zpěvem doprovázeným kytarou, ale třeba i sběrem borůvek, ze kterých jsme měli výborné knedlíky.

Na našich výletech jsme navštívili mimo jiné Černohorské rašeliniště, Vlčí jámu nebo i nejvyšší vrchol Čech - Sněžku. Ten den jsme vyrazili brzy. Už před devátou jsme byli se sbalenými svačinami, pitím a se vším nezbytným na cestě. Někdy po poledni jsme se rozdělili na dvě skupiny. Pomalejší přešli na kratší okruh a zbytek pokračoval směrem na Sněžku. Rozdělení proběhlo Na konci světa. (Zde byl natáčen i stejnojmenný seriál.) Po dalších asi 3,5 km jsme si dali v Bufetu na rozcestí polévku nebo párek v rohlíku. Posilněni jsme se vydali k Luční boudě, kde proběhla poslední větší pauza před výšlapem na Sněžku. Na Luční jsme ochutnali obří křupavé rohlíky, které zde pečou. Na Sněžce jsme ochutnávali mraky, které se přes vrchol plazily z Polska, kochali se výhledy, když se ukázalo sluníčko, poslechli si zpěv našeho spolužáka ve zdejší rotundové kapli svatého Vavřince. Je tam krásná akustika. Poté nás nemohlo čekat nic jiného než sestup. Cestu zpět jsme zvolili přes Růžohorky do Velké Úpy a Javořím dolem zkratkou na Pultarku. Celkem jsme ušli přes 30 km a vrátili se za tmy. Unaveni, ale šťastní.

Ještě doplním, že cestou z Krkonoš do Mašovic jsme navštívili podzemí pevnosti Josefov. Úžasné zážitky, jít jen za světla svíček nebo i zcela potmě…

Závěrem musím poděkovat a vyzdvihnout naši super kuchařku paní Adamcovou, která s námi již dlouhá léta jezdí. Díky patří i dětem, bez kterých bychom akci neuskutečnili a jejich rodičům za důvěru. Jeli i někteří prvňáčci a vše zvládli, skvělé. A nakonec i mým kolegům, se kterými jsem se na akci rád podílel a především Vláďovi - řediteli.

Tak snad v Krkonoších zase v zimě na lyžáku na viděnou 😉.