Nový blog

"Tak je tu čas, kdy poslední zvonění zní, najednou smutně ti zní......" zpívá se v jedné písničce. "Poslední zvonění" slyšel dnes i Vojta.

Bezpočtukrát mi v průběhu roku říkal: "Já se na to nový těším, ale je mi líto, že už nebudu chodit do Adélky, mně ta škola bude chybět." Vyjmenovává učitele, které bude obzvlášť postrádat a nakonec zjistí, že jsou to vlastně všichni. Každého z nich pro něco. Chybět mu budou i dobrodružství a improvizace na školních akcích a výletech. Nejde při nich jen o kaleidoskop zážitků, ale o mnohem více. Spoustu podstatného se naučí, když si myslí, že se neučí.

V Adélce není předáváno penzum strohých informací, ale děti jsou vedeny k přemýšlení o širších souvislostech, k životnímu nadhledu, k rozvíjení vztahu s druhými, ale i vztahu k sobě samým. Předávány jsou i skutečné hodnoty (což však pro každého může být něco jiného).

Výše zmiňované není zprostředkováno prázdným kázáním, ale je to autentické, ve škole opravdově žité. A to díky všem - řediteli, učitelům i neučitelům, kteří společně tvoří duši školy, onen jedinečný genius loci.

Za skutečnou hodnotu, mimo jiné, považuji i vztah k přírodě. Je pro mě podstatné, že do konceptu školy náleží také důraz na ekologii a její témata.

Vím, že Vojta vstupuje do další etapy svého života vybaven něčím mnohem víc, než jen obsahem povinné školní osnovy. Děkuji za to devítileté formování a provázení.

S vděčností

Žaneta Fichtlová Lehanková a Marek Fichtl